Myslím, že nebudu přehánět, když pojmenuji dnešní dobu jako přinejmenším trochu šílenou. Šílenou ve smyslu priorit, hodnot a především našich vztahů jak se světem a lidmi kolem tak se světem, který máme v sobě v tom našem vnitřním království.
Ono totiž to naše vnitřní království, v našem srdci a naší mysli, tak trochu odráží to království tam venku. A dnešní doba ve svém absolutním nevědomém bláznoství přesně reflektuje to, jak jsme vnitřně odpojení. Tedy nevědomí našeho vnitřního světa: našich pocitů, potřeb, řeči vlastního těla, našim hranicím. Jsme v mentálním stavu balancujícím na pomezí polo spánku, polo bdění a všem mezitím.
Vědomý život je obrácena strana této mince, kdy se šípková růženka probouzí ze stoletého spánku a zře na svět venku i vně úplně jinou optikou. Rozumí sobě a rozumí tomu, co potřebuje.
Co to vlastně je vědomý život?
V mé parafrazonáne verzi toho jak vnímám vědomý život je, že základním pilířem je můj vztah samé ze sebou. Toto je alfa omega, přes kterou nejede vlak. A tady také ta cesta k vědomému životu začíná.
Co to vlastně je vztah samé ze sebou?
Tak třeba do jaké míry čtu či umím porozumět svým pocitům a signálům, které mi tělo posílá, že něco mám nebo právě nemám udělat. Nebo to jak vnímám a nastavuji svoje hranice, kam nechávám věci nebo lidi dojít a kam už ne. Umím vytáhnout drápy?
V podstatě i schopnost říct ne a nemít výčitky. Nejedu už více na autopilota, který všecko všem odkývá a řeším jen jak to bude vypadat, co si mě ostatní pomyslí pokud to neudělám podle představ.
Kladný vztah se sebou jest, že dělám všecko proto, abych rozuměla sobě v dané situaci a vybírám si tu nejlepší možnost pro sebe. Ne ze zištných důvodů, ale z důvodů, které mi dává moudrost mého těla, která nemá ego za řídícím volantem. Protože to prostě tak cítím a basta.
Nicméně vnímám jako důležité zmínit 2 věci: cesta k vědomému životu není sprint. Takže žádné zázraky na počkání nečekejme. Je to o důslednosti, sebe přijetí a disciplíně v budování si toho nejdůležitějšího vztahu v našem životě - samého ze sebou. A to prostě trvá. Nepřeberně krát upadneme, klopýtneme, ale jedeme dál. Chodit jsme taky nezačli na první dobrou.
Druhá věc, naše okolí bude mít mini šok. Hlavně pokud jsme si je naučili, že nic není problém, zdravé hranice neexistují a v podstatě dýcháme pro jejich potřeby. Tak to bude celkem facka.
Takže je dobré se mentálně připravit a příjmout, že lidé kolem nás budou reagovat mimo námi navyklý standard. Holt nastavování vlastních hranic, říkání ne a prioritozivání sebe je bourání starých interakcí. A na to nejsou zvyklí a asi se trošku budou čertit. Obavy bych neměla, oni si zvyknou a nám se konečně neskutečně uleví.
Popravdě ostatní se k nám chovají přesně tak, jak my se chováme sami k sobě. Nemáme hranice, neříkáme si ne nebo ano u věcí, které chceme. Nedáme si pauzu, kdy ji potřebujeme. Neodpustíme si přešlapy, chyby, zkraty. Nereflektuje nad sebou a svým životem a chováním. Takže si ten náš vnitřní svět pěkně zrcadlíme v tom blázinci venku dokud nám něco nezacvakne a my máme "AHA" moment.
5 zvyků pro vědomý život
Jak a kde začít teda v tom budování vědomého života?
V podstatě u všech aktivit díky, kterým věnujeme pozornost sobě a vstoupíme do vnitřní dialogu se sebou.
5 Inspirací, kde začít:
Psaní
Podle mě je to geniální a plošně podceňovaný způsob, jak vstoupit to svého nitra a otevřít brány sobě a porozumění sobě samému. Idealně každé ráno tomu dát 10min: vypsat ze sebe úplně všechno, co nám příjde na mysl. Cokoliv. Neřešit racionalitu těch myšlenek, pocitů, potřeb, emocí. Dostat ze sebe všecko na list papíru.
Díky tomu pomalu dostaneme skryté a v podvědomí zakopané věci ven. Postupně časem se dopracujeme i k jejich pochopení. Pozor hlavně nic nelámat přes koleno. Tyto věci si žijí svým vlastním časoprostorem. Takže všemu nechat volný průběh.
Meditace
Ranních 15min. Sedět v klidu. Soustředit se na svůj dech. Nic víc, nic míň. Klidnit tu naši uspěchanou hlavu, která hned ráno už rozjíždí ten svůj pernamentní tik. A také začneme více a více vnímat chvíle, kdy najíždíme na autopilota a vypínáme. Právě meditace je skvělou metodou, jak si toto uvědomovat. A pomalu nedovolat tomuto stavu mysli přebírat kontrolu.
Příjemné ranní meditace pro mindfulness od Sama Harrise nebo od Joe Dispenza
Procházky
Čerstvý vzduch, my a naše pocity. Chvíle zastavení. Chvíle kdy máme možnost vnímat sebe a okolí. A jen pozorovat, co se děje kolem a vně. Možnost, kdy nemusíme civět do mobilu, kdy nemusíme stresovat s emaily.
"Me Time"
Vyhradíme si čas, kdy se čistě věnujeme pouze sobě. I kdyby to bylo 10min. Je to čas pro nás a naše potřeby - protažení, masáž, hezká mani-pedi, power nap, ...cokoliv co slouží nám. Je to i čas klidně pro zamyšlení a zírání jen tak do blba.
Dialog se svým vnitřním dítětem
Kdy jsme se naposledy zeptali sami sebe, co opravdu teďka potřebujeme a vnímali odpověď, kterou nám podvědomí pošle? Kdy jsme naposledy vnímali své vnitřní dítě?
Jakkoli to může vypadat, tento způsob komunikace se sebou je extrémně osvědčený. Někde hluboko v sobě víme, co potřebujeme. Co nám chybí a co je potřeba udělat. Protože to malé dítě v nás reprezentuje naše autentické potřeby - odpočinek, odpuštění, odchod,... Nemá to nic společného s našim egem a naučenými rádoby "potřebami" konzumního charakteru. To jen ty nánosy myšlenkového hnoje blokují cestu k našemu vnitřnímu dítěti.
Bonus: ranní joga
Pohyb, u kterého se nejen soustředíme na dech a ucelujeme svou pozornost na jeden bod - asanu, ale také díky, kterému uvolňuje všechny emoce, stresy ze svalstva a tím se osvobozujme, odlehčujeme a otevíráme více vnitřnímu dítěti. Tedy všemu, co reálně potřebuje. Joga je za mě jedna z výtečných cest ke své duši a opětovnému sebe porozumění.
Moje oblíbené YT kanály s jogou:
@bohobeautiful - ani nemusím představovat. Top kvalita videí a cvičení.
@AlessandraOram - je to makačka, ale boží.
@JessicaRichburg - jednoduché a skvělé sekvence. A moc příjemný hlas.
Σχόλια